Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prlov 1945

xy109.jpg

Zápis výslechu zadrženého H. Z.

č. j. 1452/1945

14. 9. 1945 – Praha

Vyslýchající: Řekněte celé své jméno, kdy a kde jste se narodil a kde jste se nalézal v dubnu 1945.

Vyslýchaný: Jmenuji se xxxx xxxxxxxxxxx a narodil jsem se 3. května 1920 v Gratzenu. V dubnu 1945 jsem sloužil u oddílu ke zvláštnímu použití číslo 31 tou dobou ve Vizovicích.

Kdy jste přišel k této jednotce?

V březnu 1945. Před tím jsem sloužil u 16. divize SS, ve které jsme měli zkušenosti se zásahy proti partyzánům a proto řada z nás byla převelena ke zvláštním oddílům.

Kdo byl vaším velitelem?

Oddílu velel SS - Obersturmführer Erich Wienecke.

A kdo byl vaším přímým nadřízeným?

SS - Unterscharführer Andreas Schumann, velitel našeho družstva, kterému jsem dělal zástupce v hodnosti SS - Sturmmanna.

Nalézal jste se 23. dubna 1945 v obci Prlov?

Ne. Naše družstvo hlídkovalo u Bratřejova, pro případ, že by partyzáni z lesů chtěli jít Prlovu na pomoc, v obci byl zbytek oddílu a ti Slováci. Z našeho stanoviště jsme slyšeli střelbu a viděli hustý kouř za kopcem, kde jsme tušili Prlov.

Vypovídejte o událostech z 24. dubna 1945.

Ten den jsme pročesávali údolí  Pozděchůvky a dělali domovní prohlídky v samotách kolem Pozděchova. Na protipartyzánské akce náš oddíl nestačil a tak jsme byli posíleni vojáky wehrmachtu ze Vsetína. Naše družstvo postupovalo společně s družstvem wehrmachtu pod společným velením Schutzpolizei. Kolem třetí hodiny odpoledne jsme zaslechli vzdálenou střelbu od samot poblíž Prlova, vzdálené od nás asi kilometr. Zrychleným přesunem jsme se za deset minut dostali poblíž samoty „Za Lechama“. To už se střelba neozývala, ale narazili jsme na tři maďarské vojáky, kteří měli v okolí posádku. Byli celí uřícení a vypověděli, že si šli na samotu koupit nějaké potraviny a při zpáteční cestě po nich bylo z domu vystřeleno. Pod palbou se jim podařilo uprchnout. Rozvinuli jsme se tedy do rojnice, naše družstvo nad údolím a vojáci wehrmachtu dole u potoka. Skrytě jsme se dostali asi dvě stě metrů od samoty na okraj remízku. Kolem domu se pohybovalo několik postav se zbraněmi, nebylo pochyb o tom, že jde o partyzánský úkryt. Z našich pozic jsme mohli každému palbou zabránit utéct k lesu přes louku. Na Schumannův pokyn, spustil náš kulomet palbu na dům a my jsme mohli ve zmatku, který zachvátil partyzány, bezpečně seběhnout do údolí a dostat se o dobrých 50m blíže k samotě. Odtud jsme zahájili krycí palbu, při které se k nám kulomet přesunul. Při následných přískocích byl zasažen do nohy vojín Maslowski. To nás zdrželo, protože jsme museli krýt Heima s Hinklem, aby mohli Maslowskeho odtáhnout do bezpečí zpět do údolí. Po jejich návratu jsme se přískoky a plížením přiblížili asi na 50m od stavení. Před domem jsem rozeznal několik ležících těl zasažených partyzánů, tou dobou měli již vojáci wehrmachtu myslím dva mrtvé. Náhle z okna domu vyskočili dva bandité a snažili se co nejrychleji doběhnout k lesu a stříleli kolem sebe z automatů. Oba byli ihned zastřeleni, ale podařilo se jim zasáhnout Hinkla skrytého u jakéhosi žebřiňáku. Velitel vydal rozkaz zastavit palbu a křičel na partyzány, aby se vzdali. Po chvíli skutečně vylezlo z domu asi šest banditů. Zvedli jsme se a s namířenými zbraněmi se jim vydali vstříc. V ten moment padl výstřel, po kterém padl mrtev k zemi první partyzán. Kdo v tu chvíli vystřelil, nevím, ale musel to být někdo z našeho družstva. Ostatní partyzány to vyděsilo, ale o nic se nepokusili. Heim přiběhl k Hinklemu, ale už mu nebylo pomoci, jedna střela ze samopalu zasáhla krk a druhá pravou plíci, Hinkle byl mrtvý. S Heimem byli dobří kamarádi a ten teď dostal záchvat vzteku. Křičel nejdříve na mrtvého Hinkleho a pak se vrhl na partyzány, které jsme pod hlavněmi pušek vedli od domu. Prvního z partyzánů vší silou udeřil pažbou pušky do břicha, až ten v křečích upadl a sténal. Další partyzán, kterého jsem vedl, se zastavil a tak jsem ho popohnal ránou pažby do zad, po které se rozkašlal. Náhle dva z partyzánů prudce vyběhli a začali prchat do údolí. Namířil jsem po prvním z nich pušku a během dvou vteřin vystřelil. Střela zasáhla partyzána do pravé lopatky a s několika kotrmelci padl mrtev k zemi. Po druhém partyzánovi bylo vystřeleno několik ran, pod kterými i on klesl mrtev k zemi. Zbylé tři partyzány jsme kopanci donutili lehnout na zem a prošacovali jsme je. Zatím byl na místo donesen zraněný Maslowski, ale zranění nebylo naštěstí vážné. Mrtví partyzáni byli odtaženi před dům. Partyzány si převzala Schutzpolizei, která je svázala a odvedla do údolí, kde měli automobil. Bylo nám jasné, že tito své padlé druhy dlouho nepřežijí. Nikdo se neodvážil vstoupit do domu. Když jsme byli na odchodu, vojín Wiesner z bezprostřední blízkosti prostřílel kulometem dřevěné stěny domu, velitel rozlil do vchodu benzín, který přinesli Schutzpolizei a v benzínu namočeném kusem hadru dům zapálil. Kolem páté hodiny bylo po všem a odešli jsme zpět do Vizovic. Pro naše mrtvé byl poslán nákladní vůz, o mrtvé partyzány se zřejmě postaralo místní obyvatelstvo.

 

Náhledy fotografií ze složky Prlov 1945