Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slavonice - Přepadení řopíků

7. 8. 2010

Už jsme týden na hranicích někde u Slavonic na hlavní obrané linii. Každým okamžikem očekáváme německý útok. Sudeťáci již snad všichni utekli, jakmile na hranice nastouopila po mobilizaci armáda, ty jejich bojůvky byly hned rozprášeny. Psal mi spolužák Hlavička, že u nich u Kardašovi Řečice dragouni rozprášili celý oddíl záškodníků. Mnoho jich tam prý zařvalo. Tady nám vyprávěli četníci co se tu dělo před mobilizací. Je prvního října něco po šesté ráno. Zdá se mi jako bych někde v dáli slyšel takové tlumené dunění. Že by bouřka, teď v říjnu? Náš poručík, co sloužil na frontě už za světové války říká že jsou to děla. Ale žádné zprávy o tom, že by nás už Němci napadli nemáme. Od včerejška je bojová pohotovost. Sedím tu v okopu u těžkého kulometu mezi dvěma bunkry a sledujeme lesním průsekem předpolí linie. Ale tam vepředu máme ještě hlídky, takže by nás neměl nikdo překvapit. Proboha, co to bylo? Teď nad lesem proletěla velmi nízko dvě letadla, nebyla ale česká, jestli jsem viděl dobře, měla na křídlech kříže! Že by už opravdu byla válka? Tady je ale stále klid… Teď je ale ten klid přerušen zelenou světlicí. Průsekem k nám jede motorka a na ní nějaký financ. Poručíkovi hlásí že Němci opravdu překročili hranice a že do hodiny je máme čekat i zde. Tak přeci! Vše se rychle připravuje na boj. Nabíjím zásobník do pušky a šestý náboj rovnou do komory. Zajišťuji pušku a nasazuji bodák. Teď už můžou přijít. V okopu panuje zvláštní atmosféra. Nikomu se nechce umírat, ale nikdo od tud nechce ani odejít. Nikdo nic neříká, všichni mlčí a hledí do průseku. Za horizontem stoupá černý oblak kouře. Nevím jestli zvítězíme, ale jedno vím jistě, jestli nezvítězíme, nikdy už od tud neodejdeme…

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Obrazek