Jdi na obsah Jdi na menu
 


Boj o České Budějovice 1945 - 2011

25. 8. 2011

I v letošním roce se náš klub zúčastnil již tradiční bojové ukázky Boj o České Budějovice 1945. Předveden byl fiktivní, na území Českých Budějovic nikdy neuskutečněný střet Wehrmachtu s Rudou armádou. Jak ale vypadal skutečný boj o České Budějovice a jaká byla jeho dramata?

 

schranka01.jpg

 

Dne 5. května 1945, okamžitě po svém příchodu na radnici, zahájil Revoluční národní výbor za přítomnosti všech 33 členů ve velké zasedací síni první legální pracovní poradu, aby učinil opatření podle situace ve městě a okolí. Za předsedu výboru byl na návrh plk. Františka Vávry jednohlasně prohlášen MUDr. Rudolf Bureš.

            Někteří zástupci RNV odešli pak vyjednávat s velitelem místní věznice o propuštění všech českých politických vězňů. K tomu však došlo na rozkaz gestapáka L. Weisse.

            Asi kolem 17. hodiny promluvil Dr. R. Bureš a plk. F. Vávra z okna radnice k občanům, kteří se mezitím shromáždili na náměstí. V závěru se pak rozléhaly nad celým náměstím velebné tóny státní hymny, zpívané radostně vzrušenými občany, k čemuž se připojily i zbylé budějovické zvony, které nebyly zkonfiskovány. Projev národní radosti probíhal před radnicí v přítomnosti německého vojska a byl porušen srážkou asi pěti českých mladíků s německými vojáky. Příslušníci wehrmachtu začali vyklizovat náměstí a hlídkovat se zbraněmi v rukou na všech výpadových ulicích hlavního náměstí.

            Propagační referent Václav Piloušek zahájil s některými spolupracovníky již 5. května večer vysílání z provizorního rozhlasového studia, zřízeného 15. dubna 1945 Němci v přízemí radnice v bývalém obchodě s konfekcí. Vysílalo se na středních vlnách délky 172m. Zprávy o situaci v jižních Čechách zajišťovala síť služebních telefonů Jihočeských elektráren, kterou Němci neměli pod kontrolou. 6. května, než se Němci dočasně zmocnili rozhlasového studia, bylo obyvatelstvu v zájmu jeho bezpečnosti přikazováno, aby dávalo ustupujícímu německému vojsku volný průchod, zachovalo naprostý klid.

            Dne 5. května 1945 byla ještě velikým nebezpečím pro české obyvatelstvo ve městě silná německá posádka. Té velel generál von Runge z Vídně. Jeho štáb se ubytoval v domě čp. 376/5 v Biskupské ulici, kde bylo také sídlo vedení SA. (Tento dům původně patřil židovské obci, která zde měla své kanceláře a modlitebny) Divizní telefonní ústředna byla umístěna ve sklepě protější budovy biskupství a štábní rota byla ubytována ve vedlejším domě.

            5. května přijel po 21. hodině do Rožnova německý velitel letiště v Plané, protože v tu dobu vyzval rožnovský národní výbor německého vládního komisaře Mattousche, aby předal obecní úřad a jeho majetek a německým civilistům, aby byly odebrány radiopřijímače. Velitel letiště vyhrožoval členům národního výboru v Rožnově, že budou německými letadly z letiště v Plané bombardovány Rožnov i s Českými Budějovicemi, bude - li ubližováno a vyhrožováno německým civilistům.

            Situace v ČB a Rožnově přivedla plk. Vávru a dr. Bureše k rozhodnutí jednat s velitelem německé posádky o uznání RNV. Údajně dal podnět k tomuto jednání sám realisticky smýšlející gen. von Runge. S ohledem na celkovou válečnou situaci přislíbil, že nebude do činnosti RNV zasahovat, povolil vyvěšovat vlajky a prapory v čs. barvách a zaručil se, že při odchodu WH z města nebudou provedeny žádné destrukce vojenských ani civilních objektů a zařízení. Výsledkem jednání bylo také, že nedojde k žádnému vojenskému zásahu proti českému obyvatelstvua vojenské útvary budou pouze zajišťovat přesuny ustupujících německých vojsk.

            Jednotka české policie v počtu asi 13 mužů s asi 6 ozbrojenými muži skupiny Macháček obsadila v tuto dobu rozhlasový vysílač v Husově kolonii a potom spolu s dobrovolníky vojenskou zásobárnu a kasárna u bývalé plzeňské zastávky.

            Také českobudějovické nádraží přešlo do rukou českých vlastenců. K tomuto činu se připravovala odbojová skupina železničářů Brutus. Všichni němečtí úředníci na dráze se podřídili nařízení RNV, ale nepodřídil se velitel německého transportu, který dal rozkaz vyklidit nádražní a okolní ulice a zatknout Miloše Svobodu a Vlastimila Mazance. Ke splnění jeho nařízení nedošlo.

            RNV vbyhlásil 6. května místní mobilizaci pěti ročníků, které měly před válkou nastoupit vojenskou službu. Na radnici ale přicházely i dobrovolníci z jiných ročníků. Byl vytvořen pěší pluk 1 Mistra Jana Husa v Žižkových kasárnách, kde byl velitelem plk. Karel Veger.

            Během 5. a 6. května se situace v Budějovicích začala komplikovat. Městem projížděly ustupující kolony wehrmachtu a jednotky SS směrem na Dlouhý most, střílely po každém, kdo se jim jen trochu postavil do cesty, střílely i do množící se vlajkové výzdoby domů. Dne 5. května při projíždění německé kolony Krajinskou třídou vystřelil z posledního auta neznámý německý voják z pušky a zasáhl střelami budějovické občanky Viktorii Petrákovou (nar. 25. 11. 1902) a Jiřinu Kujovou (nar. 3. 5. 1914), které před domem čp. 31 pozorovaly pohyb ustupujícího německého vojska. Viktorie Petráková utrpěla průstřel úst a hlavy, jemuž podlehla, kdežto Jiřina Kujová byla zasažena do ramene a měla jen lehké zranění. Vzhledem k tomu, že se ve městě a okolí ozvala střelba, rozhodl se velitel místní posádky Wehrmachtu generál von Runge, snad i pod vlivem velitele SS, vyhlásit v noci z 5. na 6. května stanné právo. Ve městě byly rozestavěny ozbrojené vojenské hlídky, na náměstí se objevily dva tanky, které pak 6. a 7. května projížděly ulicemi města, pro zastrašení obyvatelstva stříleli němečtí vojáci do vzduchu. Již v ranních hodinách 6. května byla obsazena ozbrojeným vojenským oddílem velká zasedací síň radnice a rozhlasové studio.

            6. května v noci ve 3:55 se organizovaná německá domobrana Volksturm, vytvořená ze starých Němců, nevojáků, dočasně zmocnila i rozhlasového vysílače v Husově kolonii, zřízeného Němci v roce 1944.

            Generál von Runge 8. května ráno vydal pokyn k odchodu německé posádky z města.

            Městem projížděly další kolony ustupující německé armády, prchající před Rudou armádou k americké na západ.

            V noci z 8. na 9. května 1945 vydal velitel 2. ukrajinského frontu maršál SSSR R. J. Malinovskij rozkaz všem vojskům 2. ukrajinského frontu k dokončení pražské operace. 46. armáda generálporučíka A. V. Petruševského, původně dislokovaná severovýchodně od Vídně na severním břehu Dunaje, měla proniknout do jižních Čech a osvobodit převážnou část území okresů České Budějovice a Český Krumlov. Petruševský měl využít jednu střeleckou divizi a jednu protitankovou brigádu k zajištění komunikací v jižních Čechách. Tyto jednotky RA měly postupovat od města Hornu v Dolním Rakousku přes České Velenice k Třeboni a dále do Českých Budějovic, jichž měly dosáhnout nejpozději ráno 10. května.

            Ve středu 9. května 1945 o 9. hodině ranní při ústupu wehrmachtu v prostoru mezi osadou Nové Homole a Koroseky, Němci zajali a zavraždili Jana Havla z Budějovic, který tam střežil národní majetek. Na mostě spojujícím přechod přes Mlýnskou stoku ze Sokolského ostrova byl kolem 11. hodiny zastřelen prchajícími nacisty člen Sokola, kovosoustružník Josef Netušil z Kněžských Dvorů a týž den za Dlouhým mostem na silnici vedoucí z Čtyř Dvorů na letiště v Planém byl zastřelen ranou do srdce invalidní důchodce Eduard Hála ze Čtyř Dvorů a postřelen do břicha Josef Lorenc, též ze Čtyř Dvorů, který zranění přežil. Oba se účastnili odzbrojování německých vojáků za Dlouhým mostem. Ukořistěné zbraně prý ukládali do statku v prostoru mostu. U zadního traktu gymnázia v České ulici, z ustupujících sokolů, kteří se soustřeďovali na Sokolském ostrově, zahynul účetní Budvaru Václav Matoušek. Nejdříve skočil do slepého ramene Malše, přeplaval jej a když vylezl na břeh, byl neznámým esesmanem postřelen, zranění podlehl v nemocnici.

            Na Rudolfovské třídě, po níž v pozdních odpoledních hodinách (kolem 17:30) 9. května 1945 přijížděli sovětští osvoboditelé do Budějovic, bylo tehdy zastřeleno ze zálohy několik rudoarmějců.

            Tři příslušníci RA padlí v okolí Budějovic, byli pietně vystaveni na dvorku domu v Radniční ulici.

            V prvních odpoledních hodinách dne 9. května 1945 vyvrcholil útěk panikou zachvácených trosek německé armády, které na kolech, koních, vozech a autech zděšeně prchaly jednak po Rudolfovské třídě směrem k Dlouhému mostu, jednak směrem k Rožnovu a dále na jih či západ do amerického zajetí. RA, před kterou německé jednotky prchaly, ukončovala v jižních Čechách pražskou operaci a mimo jiné čistuila lesy v okolí Budějovic od zbytků Wehrmachtu a vlasovců. Čelné jednotky 86. gardové střelecké divize a jedna protitanková brigáda 10. gardového střeleckého sboru generálmajora V. P. Sokolovského, která týž den překročila rakouské hranice, se dostaly asi v 17:30 přes Lišov a Rudolfov do Budějovic.

            Dne 9. května večer ve 20:00 dorazily do Budějovic, pravděpodobně s několika tanky i američtí osvoboditelé, vítězné oddíly z 12. sboru 3. americké armády.

 

(podle knihy M. Pechy a V. Vondry Českobudějovicko v době nacistické okupace a osvobození 1939 - 1945).

 

V těsně poválečných dnech bohužel i naše město zachvátila nenávist k německým obyvatelům města, kterou snad několik desítek z nich zaplatilo životem. O tom ale příště, nebo v knize Jiřího Petráše Česko - německá problematika v Českých Budějovicích po skončení druhé světové války...

 

Náhledy fotografií ze složky Boj o České Budějovice IV