Jdi na obsah Jdi na menu
 


Truppenfahrrad - TrFa

20. 5. 2014

TRUPPENFAHRRAD (Tr. Fa.)

Německá branná moc, stejně jako ostatní tehdejší evropské armády - výjimkou nebylo ani Československo, zavedla v meziválečném období cyklistické jednotky (v rámci Reichswehru a od r. 1935 ve Wehrmachtu). Cyklisté měli výhodu v absenci potřeby benzinu, větší mobilnosti a vyšší únosnosti (zbraně, vybavení, munice) než klasická pěchota. Výhodou byl samozřejmě i rychlejší přesun. Důležité bylo, že části jízdních kol (vyjma řídítek) byly komerčně dostupné.

Nasazení ve zkratce
Tyto jednotky se zúčastnily obsazování odstoupených území v říjnu 1938, rovněž tvořily část defilé na Václavském náměstí v březnu 1939. Při polském tažení byly přepravovány pomocí speciálních transportních letounů Ju-52.  Heer měl vlastní speciální Radfahr-Truppen, zatímco Waffen-SS disponovaly bicykly pouze tabulkově v rámci svých průzkumných jednotek (Division-Aufklarungs-). Po celou válku byly bicykly velice oblíbené např. u spojovacích jednotek (Funk-). Kolo bylo používáno k přepravě velmi širokého spektra výstroje a výzbroje. Kromě oddílů Heeru a Waffen SS používala kola hojně i RAD (Reichsarbeitsdienst), jejíž příslušníci měli při přesunech na  kolech upevněny rýče, lopaty a jiné pracovní nářadí. Na konci války bicykly užíval hojně i Volksturm.
V příslušné jednotce měl za opravy odpovídat tzv. Waffenmeister (existovala tzv. Waffenmeisterwerkzeugkasten für Fahrräder  Zeichn.Nr.34-307 a dále Kasten für Fahrradteile, K: FradT 34-8309), ovšem často se opravy děly i za pomoci místních obchodů a opraven. Normální údržba byla na odpovědnosti vojáka, který na to měl mít i příslušné nástroje. S trochou nadsázky se dá říci, že se jezdilo na všem, co mělo kola a je možné říci, že v období WW2 nebylo kolo nijak neobvyklým dopravním prostředkem. Tedy německá armáda nebyla tak motorizovaná, jak se někdy tvrdí (hlavní roli zde po celu válku hrála hippo-trakce).
Dle knihy Horsta Hinsinchena mohlo být transportováno zhruba toto: MG 34/42 (lafeta na jiném kole + kastlíky na nábojové pásy na nosiči), Nebel/Stielhandgranate (ve schránce pod horní rámovou trubkou), 5 cm minomet vz. 36 (včetně příslušenství), protitanková mina (v držáku na rámu) nebo dvojice Panzerfaustů na speciálních držácích upevněných k přední vidlici (nebyly zřejmě typizované). Asi nejzajímavější je možnost přepravy protitankové pušky Panzerbüsche 39. Dá se říci, že vynalézavosti vojáků se meze nekladly a na kolech se vozilo skutečně téměř všechno vybavení.

Gerät-Nr. Kurzbenennung Benennung des Geräts (kódy vybavení)

BV für Truppenrad

1-7501 Satz Befestigungsvorrichtung für  Pz B39 am Fahrrad BV 1-7501
1-7508 Satz Befestigungsvorrichtung für  Karabiner K98 am Fahrrad BV 1-7508
1-7509 Satz Befestigungsvorrichtung für  Gewehr 41 am Fahrrad BV 1-7509
1-7510 Satz Befestigungsvorrichtung für  Granatbüchse 39 am Fahrrad BV 1-7510
1-7511 Satz Befestigungsvorrichtung für Karabiner 43 am Fahrrad BV 1-7511
2-7069 Satz Befestigungsvorrichtung für  MG 42 (le) am Fahrrad  BV 2-7069
2-7070 Satz Befestigungsvorrichtung für  MG 34 (le) am Fahrrad  BV 2-7069
3-8106 Satz Befestigungsvorrichtung für 5 cm GrW 36 am Fahrrad BV 3-8106
+ Befestigungsvorrichtung für Dreibein
+ Vorratsbefestigung für MG34 am Fahrrad
+ Mantelhalter 1
+ Mantelhalter 2 für Dreibein und Laufschützer     

Každá Schutzen-Kompanie měla ve stavu 8 kol. V Kompanie-Truppu byli 2 Fahrradmeldeři, po jednom kole měli tzv. Pferdehalter a Sanitäts-Unteroffizier. Další kola bylo možno nalézt u Panzerbüchsen-Trupp-Führera a u tzv. Fouriera (Führer des Verpflegstroß I), stejně jako 2 kola u Gefechtstroß-u a u Hauptfeldwebel und der Gefechtstroßführer-a. V rámci Inf. Bataillon-u byl vybaven koly Btl. Unterstab-Führer. Dále najdeme 6 kol u Btl. Unterstab eine Melderstaffel. Jedním kolem disponoval též Waffenmeister. Tzv. Maschinengewehrkompanie většinou disponovala více než dvěma cyklospojkami. Cyklistická švadrona u průzkumných jednotek divizí obsahovala 3 cyklistické čety (Radfahrzüge = 1 Zugführer, 3 Melder, 3 Gruppen je 12 Mann - jede Gruppe 1 lMG), leichter Granatwerfertrupp mit 2 Beiwagenkräder, 1 Lkw mit Ersatzräder und Reparaturwerkstatt). V rámci  Melderstaffel u Aufklärungsabteilung-u se nacházelo 5 cyklospojek.

Schleppseil - tažné lano pro cyklisty
Aby se zvýšila mobilita cyklistických jednotek, bývalo za vozidlo připojeno tažné lano. Na něm byly v odstupech připevněny kratší provazy s držadlem. Na tomto zařízení se tak mohli cyklisté nechat táhnout za vlečným vozidlem - tímto způsobem mohlo být "motorizováno" až 20 cyklistů ! Známý je například titulní obrázek z časopisu Illustrierten Zeitung z 1. 7. 1941.

Klappfahrrad
Nesmíme zapomenout ani na jednotky FJ, kde se užíval z důvodů snazší přepravy skládací tzv. Klappfahrrad. Vyráběly jej firmy Brennabor Werke A.G. Brandenburg/Havel (czs), Expreß-Werke Neumarkt/Oberpfalz a Adler. Bicykl se shazoval ve speciálním kontejneru FL29680 Abwurfbehälter für Klappfahrrad. Hmotnost se uvádí kolem 22kg (40kg s kontejnerem). Kola byla rozměru 28 x 1,75. Kompletní složená kola byla shazována v tzv. Abwurfkorb o rozměru 1200 x 900 x 358 mm na padáku o nákladní kapacitě 50kg. Používaly se i závěsné vozíky Fahrradanhänger k transportu minuce a materiálu (rozměr 1000 x 880 x 300 mm, rozložený 1600 x 880 x 820 mm, 25 kg pohotovostní hmotnost, nosnost 100 kg, rozměr klasického kola 28 x 1,75). Jejich označení bylo Sach-Nr. 123-1A a Anf. Zeichen Lg 2100

Technický popis a normativní zakotvení

Podobu vojenského kola stanovovaly zejména předpisy H.Dv. 293 z 13. 12. 1935H. Dv. 293 z 26. 5. 1942.
Existovaly však i další předpisy, vztahující se k cyklistickým jednotkám:
* 28a/15 Anleitung zur kurzfristigen Ausbildung der schnellen Truppen im Feldheer Heft 5 Radfahrabteilung 19.10.1942 (průvodce ke krátkodobému výcviku rychlých jednotek v polním vojsku - cyklistické oddíly)
*
TL 23/1000 TL für marktgängiges Truppenfahrrad vom 4.4.1940 - určoval technické požadavky pro přezkušování armádou
* H.Dv. 488/1 z 20. 4. 1933
* Merkblatt zu H.Dv.299/3 vom 15.5.1940
* H.Dv. 299/3 1937 Ausbildungsvorschrift für die Kavallerie Heft 3 Die Radfahrerschwadron15. Mai 1940 Merkblatt zum Einlegen in H.Dv. 299/3
* L.Dv.T.g.5207 April 1942 Verlasten von Waffen und Gerät der Fallschirmtruppe + 1. Nachrag Juni 1943 Verlasten von Waffen und Gerät der Fallschirmtruppe
* Merkblatt 25/10 Merkblatt für die Ausbildung der „Grenadierkompanie auf Fahrrädern“ 16.3.1941 HVC 43/18
* Merkblatt 25/11 Behelfsmäßiges Schleppen von Radfahrern mit Kraftfahrzeugen
* k nošení Artillerierucksacku - Gefechtsgepacku u RF-Truppen od listopadu 1942: Chef der Heeresrüstung und Befehlshaber des Ersatzheeres , In 6 (Id) Nr. 4789/42, Betr.: Ausstatung der Radf.Schwadronen mit der Rucksack für Artillerie, 21 October 1942. BA-MA RH 11/I/51, 205. (FB)

stalingrad-vormarsch059.jpg

Produkce

1943   689 135 kusů

1944   513 355 kusů

Německé cyklistické jednotky alespoň z počátku války disponovaly koly jednotného vzhledu. V průběhu války se však houfně rekvírovala kola civilní (která často dostávala vojenské úpravy, resp. doplňky). Předpis samozřejmě definoval pouze předpisové vojenské kolo, které však bylo i tak vyráběno vícero výrobci. V níže citovaném pdf dokumentu se píše, že Tr Fa vyráběly civilní firmy, které produkovaly i civilní kola. Zajímavé je, že tedy měly voj. kola vyrábět dle jejich "designu" bez anebo jen s malými úpravami. Znamenalo by to tedy, že stejné teoreticky mají být pouze předpisové vojenské doplňky ? Tedy že by se vše ostatní řídilo výhradně výrobcem ? Když se po internetu podíváme na obrázky z onoho předpisu, zjistíme, že zobrazená kola se v detailech liší. Uvádí se dále suma výrobců Tr Fa (resp. dodavatelů) a z toho mimojiné i mnoho našich: Eska, Stadion, Tripol, Velamos. Za zajímavost stojí uvést, že Stadion Rakovník a Tripol Rokycany montovaly mimojiné armádní kola pro čs. armádu už před válkou. Takže je otázka pro nás reenactory, zda je nesmysl dělat kolo "dle předpisu" ?

Centrum výroby kol bylo ve Štýrsku (v dubnu 1942 se zde vyrobilo 3040 TrFa - Puch-Werke 1310, Steirische Fahrradwerke „Junior“ Graz- Puntigam 930, Assmann Leibnitz 800). Puch-Werke byly největším dodavatelem - v roce 1943 dosáhla měsíční produkce 3000 kusů (k tomu přidejme 1000 ks/měsíčně od Junior Graz und Assmann Leibnitz). Puch v letech 1938-1945 vyrobil na 140 000 Truppenfahrradů. Továrna RADOM der Steyr-Daimler-Puch vyrobila mezi 1. 1. 40 - 24. 7. 1944 77.000 bicyklů. Používaly se samozřejmě bicykly i z obsazených úzrmí. Například k zásobování v oblasti Říše (Heimatgebiet) se užívaly u Feld- und Ersatzeinheiten bycikly české výroby Fahrräder (t), k čemuž bylo oprávněno Feldzeugkommando IX v Kasselu (pro celou oblast Říše). Express-Werke vyráběly vojenské bicykly se ztuženým rámem a skládací kola pro Fj (Klapprad odpovídal staršímu modelu kola Adler).

Výrobci Tr Fa se uvádí tito:
Achilles-Werke, Adler-Werke, Assman-Werke (Leibnitz)
Baronia, Bauer, Bismarck, Brennabor-Werke
Cito
Eska-Werke, Elsterwerdaer, Excelsior, Express-Werke (Neumarkt/Oberpfalz)
Falter, Fahrrad-Werke-Bismark, Falterfahrrad-Werke, FKZ-Werke, Friek
Geier
Haenel, Heidemann, Hemming, Hercules-Werke, Hering
Junior-Werke (Steirische Fahrradwerke „Junior“ Graz- Puntigam)
Kuxmann
Lemmerz
Mars, Meister-Fahrradwerke, MIFA
NSU
Opel-Werke
Pallas, Pantherwerke, Patria W.K.C. Fahrradfabrik Hans A. May Solingen (Weyersberg, Kirschbaum & Cie), Phänomen-Werke, Premier, Puch-Werke
Rabeneick, RADOM (Steyr-Daimler-Puch), Riemann, Rixe, RWC
Solinger Fahrradwerke, Franz H. Schaaf, Stadion, Stricker, Sudbrak HuW
Tornedo-Werke, Torpedo-Werke, Tripol, Triumph-Werke
Velamos-Werke, VICTORIA-WERKE Nürnberg
Wanderer, WITTLER

Dále si samotné Tr Fa a jeho parametry trochu podrobněji popíšeme.

Rám (Rahmen) a kola (Räder)
Tr Fa vycházelo ze standartního typu kol té doby. Obyčejně šlo o kola pánská (Herrenrad) vybavená střední rámovou trubkou (= "štangle"). Obecně nebyl sice dodavatel kol uveden, byly však stanoveny minimální a maximální rozměry rámu. Rám musel být zhotoven z bezešvých trubek o síle stěny ne menší než 1mm (norma FaFa 1) nebo trubek svařovaných o tloušťce stěny nejméně 1,2mm (norma FaFa 2). Vnější průměr trubek měl být mezi 25,4 až 28,6 mm. Rozměr rámu měl být mezi osou středu a hranou sedlovkové trubky mezi 555-560 mm. Délka rámu měla být od středu uložení řídítek po střed sedlovky nejméně 625mm. Vnitřní prostor mezi rámovými trubkami měl mít rozměr  nejméně 390x198mm. Záruka na rám měla být nejméně 2 roky. Kromě štítku s názvem výrobce mělo být kolo označeno vyraženým rokem výroby a výrobním číslem na rámu pod sedlem. Rám byl svařovaný.
K vidlicím byla pomocí matic připevněna vyplétaná kola s falcovanými plášti. Ve zmíněném pdf dokumentu se dále píše, že Tr Fa má mít ráfky (Felgen) o rozměrech 28 x 1,75 = 28 x 1 3/4 na 36 drátů (tedy širší než obvyklé 28x1 1/2). Občas se na Tr fa předělávají armádní švýcarská kola, ty ale mají tuším ráfek 26 a tudíž jsou nevhodná pro konverzi.
Přední vidlice (Vordergabel) měla mít ve výši pneumatiky šířku nejméně 60mm. Přední náboj (Vorderradnabe) byl obvyklý model Nr. 142 fírmy Fichtel & Sachs, Schweinfurt a filcovým těsněním a osou o průměru 9,53 mm. Zadní náboj (Hinterradnabe) vyráběla opět firma Fichtel & Sachs, Schweinfurt nebo firma Velamos-Werke, Heinz & Co., Zöptau (Ost-Sudetenland).
Pneumatiky byly černé, prémiové kvality odpovídajícího rozměru 28 x 1,75, tzv. Drahrreifen s látkovou výztuhou (tedy s drátěnou výztuhou, resp. nikoliv s falcem ?). Materiál musel být bez natrhnutí, dírek, výdutí a další výrobních vad. Pláště a duše musely být měkké a pružné a nesměly být poničené skladováním. Tloušťka stěny duše měla být nejméně 0,7mm. Na plášti muselo být označení firmy a velikosti pláště. Duše měly být označeny dvěma nerozmazatelnými značkami.

Blatníky (Schutzbleche)
Polokruhovitého tvaru. Přední část předního blatníku měla mít kolem 170mm (od hlavy vidlice). Odstup od terénu ke spodnímu konci blatníku měl být nejvýše 150mm. Zadní blatník měl mít odrazku a konec měl končit nejvýše 380mm nad terénem. Držáky blatníků měly mít průměr nejméně 4mm.

Pohon
Pohon zadního kola zabezpečovala volnoběžka (srv. dále) s řetězovým převodem, který byl poháněn vyztuženými pedály (Pedale/Tretstücke - osičky Modell RW 30, Firma Hermann Weihrauch, Zella-Mehlis). Ty měly být extra široké (délka 110mm) a tedy vhodné pro jízdu ve vojenské obuvi. Obvyklé byly Modell Nr. 338 Rü - Firma Union, Fröndenberg (Ruhr) nebo Nr. 32 der Firma Wippermann, Hagen-Delstern (Westf.). Na pedálech mohly být nášlapky gumové (ale i dřevěné !) s červenými nebo oranžovými odrazkami (Tretstrahler für Transportfahrräder) - ty byly ale často odstraňovány kvůli zatemnění. Po roce 1943 se už odrazky vůbec nemontovaly. Povrchová úprava pedálů byla taková - čistý kov, chrom, černý lak (černění). Na WA foru se dále uvádí i rozměr řetězu 12,7 x 3,2 mm (Einfach-Rollenkette). Řetězové kolo (Kettenrad - přední talíř) mělo mít 46 zubů, zadní řetězové kolo (Zahnkranz) mělo mít zubů 20.

Schránka na horní rámové trubce (Behälter für Patronenkasten/Handgranaten)
Poprvé je zmíněna v Merkblattu k H.Dv.299/3 z 15. 5. 1940. Byla vyráběna firmou Wagner & Keller, Metallwaren, Ludwigsburg (Württenberg) pod kódem bzk. Jsou doloženy roky výroby 1941, 1942, 1943, 1944.
Na rámu mohla být upevněna speciální uzavíratelná schránka zpravidla černé barvy (viděl jsem i originály šedivé a pískové), kde bylo možné převážet muniční kastlík (s kulometnými pásy či náboji volně loženými) nebo 3 ruční granáty v drátěném držáku. Kdesi jsme také vyčetli, že "základní verze" Tr Fa je bez zmíněné schránky (tedy je možné že ho měli vézt jen nosiči munice - pro první polovinu války v rámci družstva MG Sch. 2 a 3). Podle kolegy měl schránku zřejmě jen pomocník MG (vložku na granáty jen velitel družstva, zdroj WA forum).

Hustilka (Rahmen-Luftpumpe mit Luftpumpenhalter)
Na svislé rámové tyči byla zpravidla na gumou či kůží odpružených úchytech upevněna hustilka s vyměnitelným gumovým těsněním. Ruční pumpy se vyráběly v délce 400/430mm. V případě transportu zbraně byla hustilka podle potřeby umístěna i jinde.

Brašna na nářadí (Werkzeugtasche mit Inhalt)
Vzadu pod sedlem byla umístěna brašna tmavé barvy na nářadí charakteristického vojenského vzoru z kůže i koženky a i presstoffu (dnes se vyrábí i replika, cena kolem 1400,-), kde bylo umístěno toto:
1 Ausbesserungskästchen  für die Bereifung - krabička s lepením
1 Fahrradschlüssel für alle Muttern passend oder geteilt in 2 Schlüssel -  kombinovaný klíč pasující na všechny matky nebo dělený na 2 klíče, dobré provedení
1 Nabenschlüssel - klíč pro náboj
1 Schlüssel für Freilauf - klíč pro volnoběžku         
1 Schraubenzieher - šroubovák
1 Ölspritzkanne - olejnička
1 Putztuch - hadr na čištění, kolem 300 x 250 mm
2 Kettenspanner - napínáky řetězu kompletní
2 Kettenglieder mit Schraube und Mutter - články řetězu se šrouby a matkami
1 Kurbelabzieher - stahovák klik

Nosič (Gepäckträger)
Vzadu byl umístěn rozměrný nosič typu Pallas (Pallas-Werke, Reum & Börner Sachs, Barchfeld) obdélníkového tvaru (z pásoviny 20x3mm, o rozměrech 400x250mm) s osmi dírami. Existovaly 2 typy, lišící se uchycením stojek (na krátkých vzpěrách přišroubovaným k zadní vidlici s koženým podložením - novější model viz. H.Dv. 293, nebo k ose zadního kola - starší model před 1942 - Merkbaltt zu H.Dv.299/3 z 15.5.1940). 
K nosiči byly určeny kožené řemínky o rozměrech 2x 1250mm x 20mm x 3mm a 1x 1000mm x 20mm x 3mm (zmíněná FB stránka a WA forum) s dírkami do 2/3 délky, od sebe vzdálené 20mm. Pak by ovšem jeden pár direk na nosiči byl nevyužitý. Na zmíněné FB stránce dále píšou, že řemínky mají mít rozměry a provedení jako standartní ustrojováky (šířka 20, tl. 3mm) a mohou být prý i v přírodní barvě a i plátěné. Kolega však našel na WA foru jiné rozměry a to 3x 100cm a 1x 125cm. Je také možné, že ty prvé rozměry nejsou pro klasický Pallas, ale pro jiný druh nosiče. Je zde také možnost, že tyto dvoje nalezené rozměry řemení na Pallas se liší zdrojem - tj. z jaké varianty předpisu to v zahraničí mají (šetření materiálem od poloviny války ?). Podle posledního zkoumání se však zdá, že právě ona trojice řemínků patří na nosič na Klappfahrrad (tedy pro klasický Pallas zmíněné 4 řemínky) Jinak ještě zajímavost - uvádí se u Pallasu nosnost kolem 60 kg ! Na nosiči se obvykle převážela osobní výstroj (helma, malá polní, tele, ešus, polní láhev), nepotřebné svršky (kabát), celta a podobně (potraviny).

Řídítka (Lenker) a Deckenhalter/Mantelträger
Řídítka měla být odnímatelná bez pomoci nářadí, tzv. "Express-Lenker" (obvyklá byla firmy Fa. Expreß Werke A.G., Neumarkt Oberpfalz) s rukojeťmi dřevěnými, gumovými, nebo bakelitovými. Přední složení vyráběla firma A. Thun, Altenvoerde (Westf.). Nalevo se obyčejně nacházel zvonek (Glocke mit Befestigungsschelle) jednoduchého provedení.
Na řídítkách objevíme popisky D.R.P. - Expresswerke A.G. Neumarkt-Obpf., dále EXPRESSWERKE a Expresswerke A.G. Neumarkt-Obpf.
Často byla kola vybavena tzv. „Deckenhalterem“ se zřejmě klasickými německými ustrojovacími řemínky., který bylo možné použít jako držák deky, celty nebo obalu na Gasmasku.

Svítilna (Scheinwerfer mit Standlicht, Batterie und Kabelzuleitung)
Světlomet umístěný na držáku (Laternenhalter) byl poháněn 4-6V dynamem (Lichtmaschine, možno i přepínáním na plochou baterii dle DIN VDE 1201 pro případ poruchy dynama) umístěným na přední vidlici vpravo či vlevo. Oboje bylo typické firmy BOSCH (Rotodyn) nebo Balaco Record. Svítilna mohla být zacloněná kvůli zatemnění (plátěným krytem, plechovým nebo papírovým stínítkem). Nejčastější ale byla zřejmě právě černá papírová nebo fóliová stínítka uvnitř samotného světla. Je to logické, neboť každý voják si toto může vyrobit jednoduše sám přímo na frontě.

Brzdný systém
Brzdilo se jednak tzv. volnoběžkou v náboji zadního kola (obvyklá byla značky Torpedo systému Fichtel und Sachs, srv. pozn 1) a jednak třecí brzdou vepředu, spouštěnou tzv. pákovou brzdou napravo (Handbremse) s brzdovým špalkem (Bremsklotz).

Sedlo (Sattel) a sedlovka (Sattelstütze)
Sedlo bylo rozměrné, zpočátku kožené, koženkové, později i z umělé kůže (Elastik) s ochranou proti prodření při opření kola, ideálně odpružené dvěma-třemi dvojitými pružinami, aby v rámci možností umožnilo vojákovi pohodlný posez. Kovové části černě lakovány. Sedlovka ohnutá (tzv. sedmička) nebo rovná. Trubka nejméně 180mm dlouhá se stěnou nejméně 1,5mm.

Provedení, barva a označení
Dle H.Dv. 488/1 z 20. 4. 1933 mělo být TrFa opatřeno černým emailovým nátěrem (schwarz Nr. 5 matt, schwarz emailliert). Dle H.Dv. 293 z 26. 5. 1942 měl být rám, blatníky, přední vidlice a ráfky "schwarz emailiert", ostatní části měly být opatřeny brynýrem (ty lehce z výroby naolejovány nebo namazány tukem) nebo opět černým lakem (s výjimkou výrobního štítku). Před válkou se od r. 1933 objevoval tzv. Buntfarbenanstrich (pestrý barevný nátěr), který byl v roce 1937 nahrazen nátěrem v barvách dunkelbraun-dunkelgrau. Dále se však užíval klasický černý nátěr. Zmíněný dvoubarevný nátěr byl v roce 1940 nahrazen nátěrem pouze v dunkelgrau Nr.46. Uvádí se i písková dunkelgelb (RAL 7028), ovšem pouze pro tzv. Großgerät (?) a to pouze v případě, že se původní barva sedřela. Pro tzv. Kleingerät zůstával dosavadní nátěr. Toto platilo i pro grün (RAL 6003) od ledna 1945. Stejně tak se mohly objevit TrFA až do konce války v klasickém černém nátěru.

Dole citovaný pdf dokument uvádí tovární nátěr Tr Fa jako "satin black" (což bude asi matná), ovšem píšou mimo chromových/niklových částí. Dále se zde píše, že při službě byly tyto části přetírány kvůli odleskům. Černá prý byla sice preferovaná, ale občas se objevila i odpovídající kamufláž., ale není to pravidlo, spíš výjimka. Kola v originál tovární barvě už byla poté (ve službě) raritní. Matně, polomatně až leskle černá byla tedy standart. Ohledně přetírání rekvirovaných kol si musíme uvědomit, že většina civilních kol byla tehdy černá. Takže proč přestříkávat něco, co je kvalitní už z výroby (je možné, že se stříkaly jen křiklavé kousky nebo s linkami + když se kolo hodně odřelo, tedy proti rzi). Dá je třeba si uvědomit, že tehdy ani mat nebyl - bylo to spíš jako dnes polomat. Tedy technologie ještě tehdy neumožňovala úplně matnou barvu.

Uvádí se dále, že služební kola (Gebrauchsrädern) měla být označena na horní a dolní trubce rámu 150 mm širokým červeným pruhem. Mezi tyto se počítala všechna kola, nenáležející v rámci jednotky pod žádný vyšší celek a byla k dispozici jaksi navíc.

Na zadním blatníku s odrazkou (Rückstrahler) měl být pruh bílé barvy (prvotní předpoklad byly různé barvy dle Waffenfarbe). Podle posledních průzkumů měla mít bílý pruh všechna tehdejší civilní kola. Šlo o něco jako "rozlišovák" pro jízdu v noci i ve dne. Objevovaly se často i červené zadní svítilny (Rotes Schlußlicht für Fahrräder, dle O.K.H. (Ch H Rüst u. BdE) 16.4.1941 a HVoBlatt 1941 S 242).
V našich zemích se toto začalo používat ke konci 30. let a za Prote(nto)ktorátu. Zadní odrazka pak bývá většinou v tomto pruhu, tedy jako kontrastní prvek. Fakt, že toto znázorňuje Waffenfarbe je zřejmě nesmysl, neboť žádnou jinou barvu než bílou se na dobových fotkách objevit nepodařilo. Používalo se to prý i na motocyklech - u nás Jawa Robot, motokola ČZ (vzadu bez světla, jen odrazka). Zřejmě to v ČSR obecně upravovala nějaká vyhláška, předpis, zda to bylo povinné zatím nikdo netuší. Existovaly pak i přídavné blatníčky, které byly to daleko tužší než plech blatníku a navíc i polohovatelné. Veteranforum uvádí, že se to malovalo i za války při zatemnění, ovšem prý v jedné knize je bicykl z r. 1938, takže toto bylo určitě i před válkou (srv. foto atd.). Délku onoho pruhu na civilních kolech se zatím zjistit nepodařilo. HDV 293 sice tuším hovoří o 25cm (bylo to onehdá na MF), ale na fotkách jde vidět všelicos: od (velmi) krátkých po odrazku, po bílou celou půlku blatníku. Na zadním blatníku mohl být i symbol označení jednotky.
V Německu takovýto předpis známe, neboť se tyto otázky se řídily dle tzv. Reichsstrassen-Verkehrordnung z roku 1937. Podle toho měly Tr Fa mít tedy toto: přední brzdu, zvonek, přední světlo, odrazky na pedálech a červenou zadní odrazku. Zadní odrazky dle dobových fotek z fronty bývaly odstraněny nebo ztraceny. Tedy je více než pravděpodobné, že vojenská kola se řídila právě po tomto civilním vzoru. Ono i ve vojenském použití se to hodí, např. když jede v noci zatemněná kolona, jen s rozsvícenými Notky, nebo jednotka cyklistů ve tvaru. Dle změněného Straßenverkehrsordnungu z 24. 4. 1940 měla mít civilní kola při setmění a silné mlze spuštěnu právě onu červenou svítilnu. Všechna TrFa v Říši měla mít nahrazena dosavadní červené odrazky právě touto svítilnou (kromě těch u vojenských jednotek) - při zhasnutí světel sloužily zároveň jako odrazky. Červená koncová světla obstarávala vojenská správa. Tato nařízení byla prováděna právě Waffenmeistery jednotek.

-------------------------------------------------------------
pozn. 1: Výrobek firmy Fichtel und Sachs. Firma byla založena 1. srpna 1895 ve Schweinfurtu Ernstem Sachsem a Karlem Fichtelem jako „Schweinfurter Präzisions-Kugellagerwerke Fichtel & Sachs“ (k historii firmy ZDE). Jde o vynález Ernsta Sachse z r. 1903. V originále "Torpedo-Freilaufnabe mit Rücktrittbremse". Náhon, volnoběh i brzda je v jednom náboji. Torpedo sestává z 32 kuliček, 6 válečků a 34 jiných dílů. Při výrobě se užívalo 22 druhů oceli. Výroba se skládala z 300 výrobních kroků. Podle dobového materiálu se "k dokonalé funkci" díly přeměřovaly 140x + byly podrobeny ještě 50ti zkouškám. Zajímavé čtení je k tomu ve zmíněném Almanachu na s. 112-113 v pdf. Tehdy šlo o jeden z nejpoužívanějších výrobků svého druhu. Montovaly ho do svých kol i naši výrobci (někdy s vlastním motivem záchytu k zadní vidlici). Jde o takřka nezničitelný výrobek, který při správné péči funguje dnes i po několika desítkách let. Mechanismus je zdánlivě složitý, ale přesto po zkušenostech s montáží velice jednoduchý na rozebrání i zpětnou kompletaci...

Heeresdienstvorschrift 293 z roku 1942 /via WA forum/

- expresně odjímatelná řidítka bez pomoci náčiní + jistící šroub řidítek
- svítilna s přepínáním napájecího zdroje + dynamo + baterie

- zacloněné sklo svítilny
- zadní nosič se zvýšenou nosností a úložnou plochou - muniční bedny, výstroj
- extra široké, kovové šlapací pedály určené k jízdě s vojenskou obuví
- na rámové trubce pevně namontována muniční bedna
- rok výroby vyražený + výrobní číslo raženo na rámu
- brašna na nářadí
- vzduchová pumpička
- zadní odrazka
- černá barva
- žádné chromové doplňky
Na nosiči mají být 3 řemeny : 2x 1250x20x3mm a 1x 1000x20x3mm, z kůže (hnědé nebo černé) s dírkami přes 2/3 délky řemenu a s 20mm rozestupy mezi jednotlivými dírkami. Plátěné řemeny stejných rozměrů možnost jako náhrada za kožené.

Zdroje
Martin V. Koller, Das Truppenfahrrad, Střelecký magazín 12/ 2002.
Horst Hinsichsen, Radfahrschwadronen.
/http://de.scribd.com/doc/132521831/Radfahrschwadronen-Fahrrader-im-Einsatz-bei-der-Wehrmacht-1939-1945/
Ivo Hrubíšek, Kola - armády - války, Plzeň 2003.
Dr. Josef Nemeth, Das Fahrrad in den Deutschen Wehrmacht, http://www.ifem.at/fzgsteckbriefe/77-truppenrad
Premier Almanach
http://www.eurooldtimers.com/eng/manual/161-premier-almanach.html

MF- http://forum.militaryzone.cz/viewtopic.php?f=64&t=3627
1. ree forum - http://reenactment.sk/viewtopic.php?f=11&t=280
http://www.gr916.co.uk/assets/pdfs/Das%20Truppenfahrrad.pdf
http://www.wehrmacht-awards.com/
http://www.altesrad.net/phpBB3/
http://www.dererstezug.com/GermanBicycle.htm
http://www.project1944.be/Rohren/Rohren_new.html
zajímavý odkaz na FB https://www.facebook.com/pages/Truppenfahrrad/620243301335178
Klappfahrrad pro FJ http://www.dws-xip.pl/encyklopedia/rowerklapp-de/